Skleněné děti

AUTOR: Kristina Ohlsson

ORIGINÁL: Glasbarnen (Lilla Piratförlaget, 2014, Švédsko)

PŘEKLAD: Viola Somogyi

NAKLADATELSTVÍ: Mladá fronta

ROK: 2015

POČET STRAN: 185

ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ:



Anotace

Billie má velký problém. Maminka se rozhodla, že se spolu odstěhují do domku v jejím rodném městečku u moře, a nedá si to vymluvit. Billie se ale tenhle nápad vůbec nelíbí, přestože dům je krásný. V novém obydlí se totiž pořád dějí tajuplné, strašidelné věci. Jako by si někdo nepřál, aby se do domu nastěhovaly, a dělal všechno pro to, aby z něho Billie s maminkou vyhnal. Proč by jí jinak kdosi shazoval knihy z poličky? A proč se lustr v přízemí čas od času bezdůvodně rozhoupe? Billie se ale jen tak nedá a spolu s kamarádem Aladinem začne zkoumat temnou minulost domu. A čím víc se toho dozvídá, tím jasnější jí je, že musí s maminkou pryč. A hned! Než bude pozdě...

Něco málo o ději

Billii zemřel tatínek a její maminka se rozhodla, že se odstěhují z jejich domu pryč. A tak koupily dům na venkově. Jenže Billie se ten dům vůbec nelíbí. Předchozí majitelé dům opustili a nechali tam veškerý nábytek, což Billii přijde velmi zvláštní. Jako kdyby narychlo odjeli. Ale proč?

Ten dům je starý a určitě má nějaký svůj tajemný příběh. To ji jen utvrdilo v tom, že v domě musí strašit - jak vysvětlit, že jí někdo v noci ťuká na okno, že někdo píše tajemné vzkazy a rozhoupává lustr v obývacím pokoji? Billie je vyděšená, ale chce zjistit, co se to vlastně děje. Seznámí se s Aladinem a spolu se pokusí vypátrat, proč v domě straší.

Hodnocení

Pro českého čtenáře není Kristina Ohlsson neznámá. Napsala řadu krimi románů pro dospělé a tentokrát zamířila do žánru pro děti a napsala přímo duchařský příběh.

Zápletka je jednoduchá a bez nějakých odboček. Billie se s maminkou přestěhuje na venkov do domu, kde straší - lustr se sám od sebe houpe, někdo v noci ťuká na Billiino okno, píše výhrůžné vzkazy. Po celém Åhusu se vykládají historky, že každé rodině, která v tom domě bydlí, se stane neštěstí. Billie jim uvěří, zvlášť poté, co její maminka skončí v nemocnici se zápalem mozkových blan. Billie v domě bydlet nechce, a tak se rozhodne vypátrat, kdo v domě straší a hlavně musí přesvědčit maminku, aby se odstěhovaly, než se stane něco horšího. V pátrání jí pomáhá Aladin, kluk, se kterým se Billie seznámila a skamarádila.

Je to příběh pro děti, takže jako dospělí v něm nehledejte žádné kličky. Příběh je vystavěn tak, aby děti byly v napětí. To se autorce povedlo, protože kdybych byla sama desetileté dítě, asi se budu hodně bát.

Obě hlavní postavy byly rozumné děti, žádní strašpytlové a pro strach měli uděláno. Moc se mi líbilo, jakým způsobem pátraly po historii domu a hlavně, že vůbec věděly, kde hledat.

Protože příběh je už pro větší děti, je tady absence obrázků, kromě na začátku kapitol. Samotné kapitoly jsou přiměřeně dlouhé a díky většímu písmu se kniha čte velmi rychle.

Jsem moc ráda, že se mi kniha dostala do rukou a že jsem si ji mohla přečíst, protože málokdy čtu knihy podobného žánru. A rozhodně mě autorka zaujala tak, že si přečtu i její knihy pro dospělé.

O autorce

Kristina Ohlssonová žije ve Stockholmu. Vystudovala politologii a pracovala mimo jiné jako analytička v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OSCE), na švédském Ministerstvu zahraničních věcí a na švédském Policejním prezidiu. V minulosti publikovala odborné texty na téma izraelsko-palestinského konfliktu a zahraniční politiky EU. Svou literární kariéru zahájila v roce 2009 detektivním románem Askungar (Nechtění). Její druhý román Tusenskönor (Sedmikrásky) získal cenu Stabilopriset a byl v roce 2010 nominován na nejlepší švédský detektivní román roku. V letech 2011 a 2012 vyšly autorce další dvě díla: Änglavakter (Andělé strážní) a Paradisof er (Oběti ráje).

Obálky
Jak na vás působí tyto tři obálky? Nejstrašidelnější mi připadá litevská, ta je asi opravdu i nejpovedenější.