sobota 14. ledna 2017

Mizící hmyzíci

AUTOR:  Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Eva Chupíková
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2013
POČET STRAN: 96
ZDROJ: knihovna


HODNOCENÍ:



Anotace
Příběh mizících hmyzíků je pohádka, která dětským čtenářům pootevře okénko do tajemného světa dobře známých drobných živočichů. Poznává jejich vlastnosti a řeší jednoduché otázky připojené za každou kapitolou. Mezi nepatrnými stébly trav se odehrávají velké příběhy pro malé (i větší) děti. Stačí se začíst.

Hodnocení
Bylo nebylo jedno malé království plné růží, které vzkvétalo a vonělo do širokého okolí. V každém keříku žila jedna víla, která s růžemi byla propojená. Zahrada růží patřila staré paní, která se o vše pečlivě starala. Jednoho dne však odcestovala a od té chvíle se růžím přestalo dařit. Zahrada začala pustnout a na keře se vrhli zákeřní vetřelci. Na království dosedlo prokletí. Víly byly zoufalé, nakonec jim poradila stará krtonožka - když přivedou do zahrady berušku, království se zachrání. Jenže koho pro berušku poslat? Na poslední chvíli si vzpomněli, že u zahradní branky žije skřítek, takový budižkničemu, a rozhodnou se, že ho pro berušku vyšlou. Podaří se skřítkovi Princovi najít berušku včas?

Spojit krásný příběh s poučením je vždycky něco, co mě hodně baví číst. A právě tato edukační série vychází u nakladatelství Portál. Z této série jsem četla Jde sem lesem a Mizící hmyzíci jsou psány ve stejném duchu.

Každá správná pohádka o zakletém království by měla mít svého prince. Tady je taky princ, který ve skutečnosti princ není, ale jmenuje se tak. Je to skřítek, který je od přírody lenoch a povaleč, nikdy nikomu nepomohl, s nikým se nepřátelil. A najednou dostal obrovský úkol - má najít slunéčko sedmitečné a přivést ho, aby zachránilo růže. Princ není vůbec odvážný a taky se mu nechce. Ale slib je slib. Na cestě za beruškou ho čeká jedno velké dobrodružství plné nástrah a nebezpečí, ale také pozná nové přátele, kteří mu rádi pomohou. 

Na začátku každé kapitoly je ilustrace broučka, který se v příběhu objeví. Je zde vyobrazený nejen barevně, ale i černobíle s popisem těla, čím se živí a kde žije. Na konci kapitoly čekají pro čtenáře úkoly, na které by měl správně odpovědět.

Možná se čtenář bude ptát, proč se kniha jmenuje Mizící hmyzíci a co to vlastně znamená? V knize je vše krásně vysvětleno.

Musím také zmínit ilustrace, které knihu doprovází. Jsou moc krásné a lahodí oku. Eva Chupíková je autorkou celé knižní série a myslím si, že je to velice dobrý tah.

Knížku můžu doporučit nejen dětem, ale i dospělým, protože i tady se dá najít spoustu věcí k zamyšlení. Je to příběh o odvaze, přátelství, strachu i zlu. Ale tak je to skoro vždycky v každé pohádce. A i ve skutečném světě.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketěSedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

středa 11. ledna 2017

Potrhaná křídla

AUTOR: Ruta Sepetys
ORIGINÁL: Out of the Easy (Philomel Books, New York, 2013)
PŘEKLAD: Petr Eliáš
NAKLADATELSTVÍ: Cooboo
ROK: 2014
POČET STRAN: 296
ZDROJ: knihovna

HODNOCENÍ



Anotace
New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se jí snaží stáhnout dolů? A dokáže se vyrovnat s lidskými slabostmi, zradami a křivdami a poznat, kde je pravda?

Hodnocení
O Rutě Sepetys jsem slyšela jenom samé superlativy, jak skvěle píše, jak jsou její knihy naprosto úžasné a dojímavé. Možná ano, ale nejsem si jistá, jestli jsem četla tu správnou knihu. Jako první jsem si od ní přečetla Potrhaná křídla. A upřímně řečeno, moc jsem z ní na zadek nesedla.

Ocitáme se v americkém New Orleans v 50. letech 20. století. V nechvalně proslulé Čtvrti žije mladá dívka Josie. Je chytrá a na všechny působí sympaticky. Působila tak i na mě, už i tím, že milovala knížky a pracovala v knihkupectví. Jenže má smůlu - její matka je prostitutka, která pracuje pro Willie ve vykřičeném domě. O Josie se moc nestará, je zahleděná sama do sebe a do gangstera Cincinnatiho, který ji ovšem stahuje ke dnu. 

Na Silvestra zemře záhadným způsobem cizinec, který si do knihkupectví přijde koupit knihy. Z vraždy je obviněná Josiina matka a sama Josie brzy začne pociťovat tu tíhu bahna, které jí obklopuje ze všech stran. 

I když se o Josie matka nestará, Josiinou rodinou se stává Willie, bordelmamá se srdcem na pravém místě, kterou si musíte chtě nechtě zamilovat. O všechny dívky v domě se vzorně stará, je přísná, ale spravedlivá a Josie má ráda, což je důležité.

V příběhu samozřejmě nesmí chybět láska. Kdopak se stane Josiiným princem? Patrick, se kterým pracuje v knihkupectví nebo Jesse, který má rád motorky a vítr ve vlasech? Kdo je pro ni ten pravý? A co její sen o univerzitě? Podaří se jí vybřednout z bahna Čtvrti a dokázat všem, že ji zde nic nedrží a že na to má?

Příběh měl dobrou myšlenku, ale přišlo mi, že se děj strašně moc táhl. Žádná velká akce, všechno probíhalo tak nějak klidně a hrdinka tím vším proplouvala hladce a bez překážek. Možná jsem očekávala i nějaké větší střetnutí se Cincinnatim, více napětí. Ale to by musel být nejspíš jiný žánr.

Kniha se vyznačuje krátkými kapitolami, proto příběh budete mít přečtený v relativně krátkém čase. Já s knížkou zápasila čtrnáct dní, což je docela hodně. Kniha mi úplně nesedla, mám ráda akčnější romány. I knihy pro teenagery se dají psát velmi dobře, mám jich načteno právě tolik, abych mohla porovnávat. 

Nesmím knížce upřít čtivost, to ano, kniha se čte dobře, ale myslím si, že jsou i lepší knihy, než tato. 

Obálky
  

O autorce
Ruta Sepetys se narodila v Michiganu a dnes žije se svou rodinou v Tennessee. Svou první knihu V šedých tónech se rozhodla napsat na počest statisíců lidí, kteří přišli o život za stalinské éry. V Potrhaných křídlech barvitě líčí atmosféru padesátých let New Orleans. Svou druhou knihou dokázala Ruta Sepetys spisovatelsky vyspět a právem se zařadila mezi významné autory současnosti.

pátek 6. ledna 2017

Malé zázraky

AUTOR: Kateřina Dubská
NAKLADATELSTVÍ: Jota
ROK: 2016
POČET STRAN: 240
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Malé zázraky se dějí pořád a každému z nás, jen je potřeba pozorně naslouchat svému srdci. Dvanáct povídek Kateřiny Dubské vás vezme do světa, který znáte, ale občas na něj zapomínáte. Do světa rozhodnutí, která dokážou změnit nezměnitelné. Je to dvanáct opravdových příběhů, dvanáct příběhů lidí, které autorka potkala a kteří jí vyprávěli o situacích, jež se mnohdy zdály neřešitelné. Jsou to příběhy o životě, lásce, smrti, minulosti a o tom, že stačí jen trochu změnit úhel pohledu a rázem je vše možné.

Hodnocení
Kolikrát jste si už v životě řekli: "Kdybych nešel/a na ty taneční kurzy, nepotkal/a bych nikdy manželku/manžela.". "Kdybych nešla kolem knihkupectví, nevšimla bych si inzerátu, že hledají prodavačku." A další a další kdyby a možná, která nás doprovází celým naším životem.

Zázraky se dějí kolem nás, ale my je nevnímáme, protože jsou součástí našeho každodenního života. Ale když otevřeme oči, zjistíme, že ty malé zázraky jsou ve skutečnosti velké a jedinečné a většina z nich nám dokáže splnit sny a přání.

A o malých zázracích je tato povídková knížka. Povídky jsou o lásce, úspěchu, naději a síle, ale i o nevěře, zklamání či nemocech. Hlavními postavami jsou obyčejní lidé, pánové prominou, ale ve většině případů je hlavní postavou žena. Jsou zde ženy různého věku - mladé i ty ve středním věku i ty, co už hodně prožily.

Kniha obsahuje dvanáct povídek, které se velmi dobře četly. Byly trochu tajemné, záhadné, poetické, obsahovaly lásku k přírodě i láskyplné pouto k rodině.

Nejvíce se mi líbila povídka Přes oceán. Hlavní postavou je Zuzana, která má od dětství handicap a zažila hodně posměchu od svých spolužáků. Za svou špatnou nohu se velmi stydí a odráží se to také v jejím postoji k lidem. Přesto i ona sní o velké lásce, z které se sice narodil syn, ale láska nevydržela. Cesta do Ameriky k příbuzným znamenala lásku novou. Ale copak se dají vydržet vztahy na dálku? Kdo ví? Bude potřeba velké odvahy a pochopení, aby to Zuzana zjistila.

Když už jsem zmínila povídku, která se mi nejvíce líbila, musím také zmínit povídku, kterou jsem úplně až tak nepochopila. Jmenuje se Kaple v mlhách. Děj se odehrává za druhé světové války kdesi daleko na severu, konkrétně na ostrově Lamb Holm v Orknejích. Příběh popisuje život italských zajatců, kteří v táboře museli stavět bariéry proti německým ponorkám. Aby úplně z těžké dřiny nezešíleli, začali si stavět svoji kapli. Kaple tam stojí doposud.

Od Kateřiny Dubské jsem četla obě její předchozí knihy. Člověk Gabriel je nepřekonatelný, i po tak dlouhé době mám pořád z knihy skvělý dojem. Dcery byly drsné a tragické a i teď cítím smutek, který z Dcer vyzařoval. Když jsem se s autorkou viděla naposledy, ujistila mě, že Malé zázraky budou jiné. A měla pravdu. Jsou jiné a svým stylem se blíží k Člověku Gabrielovi. Povídky jsem četla v období Vánoc, a tak jsem na Malé zázraky byla svátečně naladěná. 

Povídkovou knihu mohu jen doporučit a autorce děkuji za krásný čtenářský zážitek.

O autorce
Kateřina Dubská patří k zakladatelům nakladatelství a vydavatelství Computer Press. V roce 2000 založila Nadační fond Verda, který se zaměřuje na podporu mladých nadaných romských studentů.

Napsáno pro Jotu.

pondělí 2. ledna 2017

Nela Malá, co nechtěla být malá

AUTOR:  Petra Braunová
ILUSTRÁTOR: Tomáš Řízek
NAKLADATELSTVÍ: Baset
ROK: 2014
POČET STRAN: 96
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:


Anotace
Nela je půvabné děvčátko, které maminka promyšleně směruje na titulní stránky magazínů.
Jana Malá si prostřednictvím dcery chce splnit tajné přání být světově úspěšná. Nelu, jako téměř každou holčičku, zpočátku baví dávat si ondulovat vlasy, malovat se a točit se před zrcadlem.
Ovšem cesta do zářivého světa modelingu či před kameru je trnitá, lemovaná prohranými konkurzy. Všechny plány se oběma vymknou z ruky…
Kdo teď Nelu vysvobodí?

Hodnocení
Knihu jsem si pořídila v říjnu na havlíčkobrodském knižním veletrhu přímo od samotné autorky. Kdo pravidelně čte můj blog, ví, že od této autorky jsem četla dost knížek, které se dceři i mně hodně líbily. Všechny se výborně četly, měly příběh s poučením a text byl i vcelku jednoduchý.

Tato knížka je trochu jiná. Jak mě autorka upozornila, knížka je určená pro starší a přemýšlivější děti. Po přečtení s ní musím souhlasit. S devítiletou dcerou jsme knížku četly před spaním a občas jsme se neubránily pocitu, že Nelinčinu maminku chceme vyměnit. (já s dovolením přidám, že jsem jí chtěla zatřást, ať se konečně vzpamatuje).

Většina rodičů měla v dětství nějaký sen, čím by chtěli být, až budou velcí. Maminka Jana toužila být herečkou, letuškou, zpěvačkou nebo modelkou. Ani jedno přání se jí nesplnilo, ale moc si přála, aby její budoucí dcera byla tak výjimečná, aby se tou herečkou či modelkou stala. Jenže náhoda tomu chtěla, že se jí a tatínkovi Jaroslavovi narodil syn Vojta. Maminka se však nevzdala a snažila se, aby byl Vojta výjimečný a stal se hercem či modelem. Vojta je však obyčejný kluk a nikým takovým nechce být. Maminka Jana svoje touhy uloží hluboko v srdci a žijí si normálním životem. Když se však Janě po několika letech narodí holčička Nela, její sny se rozhoří nanovo a naplno. Malou Nelu úplně odřízne od okolního světa, aby Nela náhodou neodolala a neochutnala bonbony, limonády a další sladkosti, které děti milují. A maminka Jana Nelinu výjimečnost hrotí dál a dál...

Každý z nás má nějaký ten sen. A určitě by si přál, aby se některý ze snů přenesl i na potomky. Samozřejmě, i já bych chtěla, aby moje děti byli úspěšné, mohli vystudovat vysokou školu a mít práci, která je bude bavit. Můžu pro to udělat maximum, ale když jim nepůjde škola a budou mít jiné ambice, nic s tím neudělám. A rozhodně je nebudu do toho tlačit tak, jak to dělala Nelina maminka. Může být sice legrace se hezky namalovat, obléct a producírovat se jako modelka na molu, ale pokud do toho maminka zaplete i pětileté dítko a tahá ho po různých konkurzech při každé příležitosti a pokud kvůli tomu dítko nechodí do školky, bydlí v domě, kde nejsou žádné děti, je asi něco špatně.

Kniha má netypický formát - A4 a k tomu docela drobné písmo, což značí, že už to není četba pro úplné začátečníky. Nedá mi to a musím zmínit ilustrace Tomáše Řízka. Obrázky rodiny ukazují úplně obyčejné lidi. Maminka Jana rozhodně nepatří mezi štíhlé krasavice, tatínek Jaroslav má plešku a kulaťoučké bříško a Vojta je normální kluk s kšiltovkou na hlavě, který se tatínkovi hodně podobá (kromě plešky). Ilustrace jsou krásné a zaslouží si, aby si je čtenář pozorně prohlédl.

Kniha se mi dobře četla, opět byla skvěle napsaná a svým určitým způsobem se mi líbila. Rozhodně je příběhem netypická a člověk se nad knihou musí zamyslet. A to občas u knihy nebývá na škodu.

O autorce
Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.
Zdroj: databáze knih

čtvrtek 22. prosince 2016

Týden blázna

AUTOR: Jaroslava Černá
NAKLADATELSTVÍ: Alpress
ROK: 2016
POČET STRAN: 288
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:




Anotace
Nočním městem bloudí zanedbaný osamělý muž. Vyhýbá se lidem a sám neví, kdo vlastně je. Jedné noci zachrání dva lidi, ošetří je a najednou si uvědomí, že byl velmi úspěšný lékař a že měl rodinu. Jak skládá střípky mozaiky svého života, dojde mu, jak krutý kdysi byl a jak ublížil manželce i dětem. Pomocí nových přátel musí projít minulostí, aby mohl začít znovu. 

Hodnocení
S knihami Jaroslavy Černé jsem se zatím ještě nesetkala a to jich napsala na dvacet titulů. Autorka píše převážně historické romány, které nevyhledávám. Když jsem si však přečetla anotaci u této knihy, bylo mi jasné, že ji musím mít a věděla jsem, že se mi kniha bude líbit. A taky že ano.

Kniha poprvé vyšla v roce 2008 a děj je situován do ještě starší doby, konkrétně do roku 1998. Na začátku příběhu se seznamujeme s paní Miluškou. Je vdova a bydlí sama v domku se zahradou. Každé ráno z okna mává Frantovi, podivínovi, který bydlí v její kůlně. Nikdo neví, kdo Franta je. Nemluví, přes den nevychází, ale v noci obchází Hradec. Je to takový neškodný blázen, který sice působí hrozivě díky své mohutnosti a bílým vlasům a vousům, ale nikdy nikomu neublížil. Jednoho dne se však všechno změní. Franta se na pravidelné trase stane svědkem dopravní nehody. Jeho paměť, ze které před osmi lety vymazal všechny vzpomínky, se probudila a on si uvědomí, že lidem v autě musí pomoct. Během několika málo chvil si vzpomene, že byl lékař chirurg i to, jak se jmenoval. Zanedlouho se mu budou vzpomínky vracet jedna za druhou a ani jedna vzpomínka se mu nebude líbit.

To je jen nástin krásného příběhu. Je zde mnoho dalších příběhů, které vás chytnou za srdce. Především je to příběh Marka (ano, tak se Franta ve skutečnosti jmenuje), muže, který má dvě osobnosti. Tu první, která se objevuje v současnosti a čtenář ji bude mít rád, a druhou, která se odehrává v minulosti a kterou čtenář mít rád nebude.

Marek má však kolem sebe nové přátele, kteří mu nezištně pomůžou. Jejich pomoc bude Marek opravdu potřebovat, protože dozvědět se, že v minulosti ublížil mnoha lidem nejen fyzicky, ale i psychicky, je na pováženou. Autorka zde skvěle popsala zlého hrdinu, kterého každý nesnáší a přeje mu jen to nejhorší. Na druhé straně si však hrdina uvědomuje, že byl zlý. Jen se k tomu musí dopracovat. I když zrovna v tomto případě to byl velmi nešťastný případ.

Kniha pro mě byla obrovským překvapením, které mě dostalo. Při čtení Markových vzpomínek jsem ani nedýchala. Ač je to nelogické, knihu jsem odkládala, protože jsem věděla, že se blíží konec knihy a já se tak dozvím poslední dílek skládanky v Markově životě. 

Součástí příběhu je také doušek duchovna a ezoteriky. Upřímně, na vyšší moc, anděly a podobné nevěřím. Tady však ezoterika byla podána s mírou a rozumem a já tomu všemu uvěřila. Například to, že tělo je jen schránka a vše ostatní je schováno v duši. 

Kniha se mi líbila. Měla jsem ji přečtenou za dva dny a to se v poslední době stává málokdy. Byla neuvěřitelně čtivá a svižná a já knihu můžu s klidným svědomím opravdu doporučit dál úplně všem.

O autorce
Jaroslava Černá z Teplic nad Bečvou vykládá karty, dělá okultní praktiky reiki a i-ťing, astropsychologii, různé druhy masáží, a pomáhá tím lidem. Tajemnými věcmi mezi nebem a zemí se zabývá celý život. Mystika se také objevuje v románech, které píše.

Napsáno pro Alpress.
Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

sobota 17. prosince 2016

Pařížský polibek

AUTOR: Maggie Ritchie
ORIGINÁL: Paris Kiss (Saraband, Glasgow, 2015)
PŘEKLAD: Blanka H. Petáková
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2016
POČET STRAN: 294
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Bohémská Paříž konce 19. století… Jessie, toužící stát se sochařkou, dostala příležitost učit se od samotného Augusta Rodina! Otevřel se jí tím nový, podivný i vzrušující svět, a především neuvěřitelná příležitost, v té době naprosto nevídaná. Záhy poznala novou přítelkyni Camille Claudellovou, která s ní studuje v mistrově ateliéru. Spolu se vášnivě vrhly do zkoumání pařížského polosvěta. Průvodci jim byli nekonvenční umělci jako Toulouse-Lautrec, malířka a modelka Suzanne Valadon, lesbická malířka Rosa Bonheurová či Camillin bratr, básník a dramatik Paul Claudel.

Hodnocení
Ach, sladká Paříž devatenáctého století! Šansony, harmoniky, pouliční malíři a zpěváci, dámy v dlouhých nabíraných šatech a v krásných kloboucích. Slyšíte také zvonivé koňské podkovy, které klapou po pařížské dlažbě?

V tomto ráji se ocitla mladá anglická dáma Jessie. Přijela do Paříže, aby se stala žačkou samotného mistra Augusta Rodina. Jessie miluje hlínu, chce být dobrou sochařkou, ale v rodné Anglii by neměla šanci na úspěch. Ubytovala se v rodině Claudelových, jejichž dcera Camille má stejný sochařský sen jako Jessie - být slavná.

Jessie, dříve svázána anglickými konvencemi, si nyní užívá život v Paříži plnými doušky, především díky živočišné Camille a velice charismatickému Georgesovi. Jessie získává v Paříži nejen nové zkušenosti v Rodinově ateliéru, ale také nová přátelství a možná i lásku...

Román, který se mi dostal do rukou, byl velice čtivý. Je dalším kouskem z edice beletrizovaných životopisů, tentokrát o slovutném Rodinovi a jeho milence Camille Claudelové. Všechny informace, které se čtenář dozvídá, pochází z úst Jessie. Jejíma očima čtenář sleduje, jak se vyvíjí tajný vztah Camille a Rodina, čtenář sleduje, jak Georges dobývá Jessie. Jessiiny rozpolcené pocity jsou roznícené nejen vášní k Georgesovi a žárlivostí ke Camille, ale také láskou k Williamovi, kterého zanechala v Anglii. Čtenář může sledovat intriky, vášně a nakonec i zradu, změny v Camillině chování vůči Jessie i k Rodinovi.

Kniha má dvě časové roviny. Ta první se odehrává v letech 1884 - 1887, ta druhá v roce 1929. První část je příběh, který Jessie prožila v Paříži a  druhá část je příběh setkání Jessie s Camille po více než čtyřiceti letech.

Věty v příběhu jsou čas od času protkány francouzskými slovíčky, bylo to takové milé zpestření. Informace, které jsem získala o Augustu Rodinovi a jeho životě, byly pro mě nové. O Rodinovi jsem sice věděla, že je sochař, ale netušila jsem, kdo byla jeho múza a jaký měl život. Tady se vše dozvíte.

Po přečtení knihy jsem se na internetu dívala na některé sochy Rodina a můžu říct, že je to velmi silný zážitek. Všechny sochy jsou opravdu realisticky a detailně zpracované. Samozřejmě je mnohem působivější, když sochy vidíte ve skutečnosti. Kdysi dávno předávno jsem Rodinovy sochy viděla, ale nic mi neříkaly. Myslím si ale, že kdybych je viděla znovu, vnímala bych je jinak, protože některé z nich, možná všechny, vypovídají svůj vlastní příběh.

Stejně tak i kniha, která je opravdu velmi dobře napsána - je zde nejen příběh o milostném vztahu Camille a Rodina, ale i o životě v Paříži na konci devatenáctého století, o tom, že ženy to neměly jednoduché, o tom, že některá přátelství trvají celý život a některá mají život jepičí. Knihu můžu doporučit všem, kteří mají rádi životopisné romány o lásce, snech i slávě.

Obálky
Při brouzdání na internetu jsem našla jen tuto krásnou obálku.


O autorce
Maggie Ritchie pracuje jako novinářka a se svou rodinou žije ve Skotsku. S vyznamenáním ukončila studium kreativního psaní na Glasgowské univerzitě. Během své kariéry psala pro celou řadu významných listů, jako jsou Daily Mail, Guardian, Times, Sunday Times, Herald nebo Record. Za román Pařížský polibek získala cenu literární agentury Curtise Browna a její kniha byla zařazena do užšího výběru do soutěže o cenu Sceptre Prize pro začínající autory a do soutěže Mslexia Novel Competition. Inspiraci pro tento svůj nejnovější román nalezla v Paříži, kde byla na svatební cestě a kde se také poprvé setkala s dílem geniálního sochaře Augusta Rodina.

Napsáno pro Metaforu
Knihu můžete zakoupit v e-shopu nakladatelství.

středa 7. prosince 2016

Sám v muzeu

AUTOR:  Petra Braunová
ILUSTRÁTOR: Hza Bažant
NAKLADATELSTVÍ: Edice ČT
ROK: 2016
POČET STRAN: 80
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:



Anotace
Muzeum je úžasné místo, které skrývá víc, než se zdá, a není v něm žádná nuda! Když pan vrátný zavře muzeum a vydá se na obhlídku, potkává nejen prostořekou uklízečku Blaženku, ale i nečekané návštěvníky. Jsou to historické osobnosti spojené s některým vystaveným exponátem, jehož napínavý příběh nám vylíčí.

Hodnocení
Komiks Sám v muzeu vznikl na základě scénáře stejnojmenného televizního cyklu pro děti a mládež. Autorka v krátkosti převyprávěla devět příběhů. Všechny příběhy se odehrávají v různých muzeích. Hlavními postavami je vrátný a uklízečka Blaženka, kteří ve všech příbězích vystupují jako vypravěči. Blaženka působí trochu hloupě a zřejmě moc povědomí o historii nemá, zato vrátný si ve znalostech historie libuje a z příběhů je znát, že má staré časy moc rád.

Každý příběh vypráví o různých artefaktech či lidech, kteří se zasloužili o různé objevy. Čtenář se tak může dozvědět informace o Janu Ámosi Komenském, o Janu Barrandovi či Emilu Holubovi.

Knihu ilustroval Hza Bažant. I když je to poněkud zvláštní jméno, ve skutečnosti se pán jmenuje Jan. Jeho ilustrace doprovází i televizní cyklus.

Sám v muzeu není až tak úplně komiks, jak by se mohlo zdát. Má sice komiksový charakter, ale spíše slouží jako zdroj informací. Kniha je ideální pro žáky druhého stupně do hodin dějepisu.

Kniha je poutavá, moc se mi čtení líbilo, navíc jsem se dozvěděla nové informace, o kterých jsem neměla tušení.

Několikrát jsem zmínila, že kniha vznikla na základě televizního scénáře. Jeho průvodci jsou opět pan vrátný (Oldřich Vízner) a uklízečka Blaženka (Anna Polívková). Spolu s nimi vystupují postavy, které se k příběhu vážou. Stejně jako v knize, tak i tady vrátný působí seriozně a Blaženka rozlítaně a zbrkle. Spojení obou průvodců je však velmi zajímavé. Na několik dílů jsem se podívala, abych mohla mít srovnání a můžu říct, že televizní pořad je pro mě hodně líbivý.

Knížku zatím odkládám na poličku do dětského pokoje, kde bude čekat na svou příležitost. Ta přijde brzy...

O autorce
Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.
Zdroj: databáze knih