středa 7. prosince 2016

Sám v muzeu

AUTOR:  Petra Braunová
ILUSTRÁTOR: Hza Bažant
NAKLADATELSTVÍ: Edice ČT
ROK: 2016
POČET STRAN: 80
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:



Anotace
Muzeum je úžasné místo, které skrývá víc, než se zdá, a není v něm žádná nuda! Když pan vrátný zavře muzeum a vydá se na obhlídku, potkává nejen prostořekou uklízečku Blaženku, ale i nečekané návštěvníky. Jsou to historické osobnosti spojené s některým vystaveným exponátem, jehož napínavý příběh nám vylíčí.

Hodnocení
Komiks Sám v muzeu vznikl na základě scénáře stejnojmenného televizního cyklu pro děti a mládež. Autorka v krátkosti převyprávěla devět příběhů. Všechny příběhy se odehrávají v různých muzeích. Hlavními postavami je vrátný a uklízečka Blaženka, kteří ve všech příbězích vystupují jako vypravěči. Blaženka působí trochu hloupě a zřejmě moc povědomí o historii nemá, zato vrátný si ve znalostech historie libuje a z příběhů je znát, že má staré časy moc rád.

Každý příběh vypráví o různých artefaktech či lidech, kteří se zasloužili o různé objevy. Čtenář se tak může dozvědět informace o Janu Ámosi Komenském, o Janu Barrandovi či Emilu Holubovi.

Knihu ilustroval Hza Bažant. I když je to poněkud zvláštní jméno, ve skutečnosti se pán jmenuje Jan. Jeho ilustrace doprovází i televizní cyklus.

Sám v muzeu není až tak úplně komiks, jak by se mohlo zdát. Má sice komiksový charakter, ale spíše slouží jako zdroj informací. Kniha je ideální pro žáky druhého stupně do hodin dějepisu.

Kniha je poutavá, moc se mi čtení líbilo, navíc jsem se dozvěděla nové informace, o kterých jsem neměla tušení.

Několikrát jsem zmínila, že kniha vznikla na základě televizního scénáře. Jeho průvodci jsou opět pan vrátný (Oldřich Vízner) a uklízečka Blaženka (Anna Polívková). Spolu s nimi vystupují postavy, které se k příběhu vážou. Stejně jako v knize, tak i tady vrátný působí seriozně a Blaženka rozlítaně a zbrkle. Spojení obou průvodců je však velmi zajímavé. Na několik dílů jsem se podívala, abych mohla mít srovnání a můžu říct, že televizní pořad je pro mě hodně líbivý.

Knížku zatím odkládám na poličku do dětského pokoje, kde bude čekat na svou příležitost. Ta přijde brzy...

O autorce
Petra Braunová působila několik let ve francouzských a belgických rodinách jako au-pair. Své bohaté zkušenosti z tohoto období pak zúročila v knížce Česká služka aneb Byla jsem au-pair. Literatura je její koníček už od dětství, často přispívá články do různých časopisů. Se svými dětmi Olivečkem, Marií a Johanou žije v Praze. Díky jim je neustále v kontaktu s dětským světem neutuchající fantazie a lotrovin, který je nevyčerpatelnou inspirací pro její literární tvorbu.
Zdroj: databáze knih

čtvrtek 1. prosince 2016

Kreativní omalovánkové techniky

AUTOR: Lauren Farnsworth
ILUSTRACE: kolektiv autorek
NAKLADATELSTVÍ: Grada
ROK: 2016
POČET STRAN: 128
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Oblíbili jsme si omalovánky pro dospělé? Relaxujete u vybarvování? Pak přesně pro vás máme zajímavou knihu. Jsou to nejen omalovánky, hlavně zde najdete zajímavé náměty na to, jakými různými způsoby lze vymalovávat a udělat své obrázky zajímavější.

Hodnocení
V nakladatelství Grada vyšlo již mnoho omalovánek - od klasických až po spojovačky. Tento titul je trochu jiný. Jedná se o techniku, jak omalovánky vykreslovat. Zdá se vám to zbytečné? Mně ani ne, protože omalovánky vykresluji již nějaký ten měsíc a mám pocit, že jsem ve stylu lehce stagnovala a nikam se neposouvám dál.

Na začátku této knihy najdete potřeby, které se k vykreslování používají - akvarelové pastelky, fixy či linery. Nejsou tady uvedeny všechna média, např. pastely či barvy. Kreslících potřeb je mnohem víc a vypisovat všechny by zabralo dalších několik stránek. 

Co mě hodně potěšilo je tzv. barevnice. Stále s tímto barevným kruhem bojuji a možná kvůli tomu, že jsem nevěděla, jak barevný kruh funguje, se vyhýbám mandalám. Tady je však velice příjemně ukázáno, jak se barvy dělí a jaký mají mezi s sebou vztah.

Další část knihy se už věnuje samotným úkolům - jaký obrázek vznikne, když zkombinujeme červenou a oranžovou nebo modrou a fialovou? A co teplé a studené barvy? Po zvládnutí kombinování barev se seznámíte s technikami vykreslování - šrafování, tečkování či využití vykreslování formou kytiček, vln atd. A to není všechno. Jsou zde i vzory, které používají některé národy, např.  Aztékové, Indové, či vzory ze Skandinávie nebo Orientu.

K procvičení jsou přiloženy obrázky, které ilustrovaly zkušené kreslířky. některé vydaly i knihy (vydány i v češtině), Jsou zde ilustrace různých typů - zvířata, rostliny i geometrické obrazce, každý si může vybrat.

Kniha je ve formátu paperbacku, obrázky jsou oboustranné a jsou ohraničeny černým rámečkem. Papír je středně silný, snese i fixy a barvy. Na barvy ovšem pozor - přemokření papíru způsobuje propití barvy na druhou stranu.

S omalovánkami jsem spokojená, rozhodně mě některé techniky inspirovaly a určitě je využiji dále.

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví nakladatelství
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.

 

sobota 26. listopadu 2016

Vysmátá koza

AUTOR: Ivana Vostřáková
NAKLADATELSTVÍ: I+D Design
ROK: 2015
POČET STRAN: 304
ZDROJ: vlastní



HODNOCENÍ:




Anotace
Krásná a úspěšná modelka se probere uprostřed noci na zamčeném hřbitově. Nejprve se domnívá, že jde o skrytou kameru nebo hloupý vtip, ale postupně jí dochází, že všechno bude asi jinak. Coby neviditelný přízrak se stane nedobrovolným svědkem vraždy generálního ředitele nadnárodní korporace. Muž je v šoku z toho, že ho zákeřně zavraždila jeho krásná mladá manželka, které naprosto důvěřoval, a proto jako duch zůstane na zemi, aby jí překazil další plány. Společně s přízrakem modelky se vypraví na svůj vlastní pohřeb. Když zde modelka spatří jeho syna Radima z prvního manželství, okamžitě se do něj osudově zamiluje.

Hodnocení
Máte rádi duchařinu, u které se nemusíte bát? Pokud vaše odpověď zní ano, Vysmátá koza je úplně ideální kniha pro vás. Nebudu se zde moc šířit o ději, ten je šikovně popsán v anotaci.

Celý příběh se většinou odehrává na hřbitově. Seznamujeme se s blondýnkou Laurou (ve dne koza, v noci se mění do své původní podoby), panem generálním (ve dne je dlouhou krajtou, v noci je opět sám sebou), jeho synem Radimem, paní Mrkvičkovou a hrobníkem panem Kebulkou. A dalšími postavami, které do děje více či méně zasáhnou. Ač je hlavní postavou Laura, moc mi sympatická nepřišla. Pořád jenom brečela a fňukala, stále vzpomínala na dobu modelingu a jako koza neustále žárlila na Radima a jeho případné lásky. Kdo mi však přišel jako sympaťák, byl pan Kebulka, hrobník. Nejdříve pracoval jako nemocniční zřízenec, ale poté, co nečekaně zemřel pacient, byl propuštěn. Jeho nové působiště bylo na hřbitově.

Příběh je sestaven z drobných příhod. Jsou psány lehce s nadsázkou, neberte je proto až tak vážně. Ovšem některé příhody jsou dojemné. Hlavním tématem je láska, to bezesporu, protože každý má právo na lásku, která někdy přetrvává věky věků.

Kniha obdržela v roce 2016 cenu Miloslava Švandrlíka za nejlepší humoristickou knihu vydanou v roce 2015. Upřímně řečeno, moc mi vtipná nepřišla a ani jsem se u ní nesmála nahlas. Ale to je samozřejmě věc názoru - někomu se kniha bude zdát opravdu humorná a více ji ocení než já, která humorné knihy moc nečtu, ale nebráním se jim.

Pro tuto knihu nejsem příliš vhodná cílová skupina. Přesto se mi kniha docela líbila - kniha se četla dobře a překvapivě rychle i přesto, že má menší písmena. (Nejsem sice už malé dítě, které preferuje větší písmena a krátké řádky, ale pří výběru knih i tato drobnost hraje svoji roli). Co jsem však ocenila, byl závěr knihy, který jsem nečekala a který mě mile překvapil.

O autorce
Svou knižní prvotinu vydala Ivana Vostřáková v roce 2009 pod názvem Strašidla z Nerudovky – vtipné strašidelné příběhy pro malé i velké čtenáře. Spojení humoru s duchařskou tématikou doprovází spisovatelku tedy i nadále. Ač původním povoláním inženýrka ekonomie, musela ze dne na den převrátit svůj dosavadní život naruby a starat se téměř deset let o svou maminku, která po těžkém ataku mrtvice zůstala ležící, v podstatě nehybná a zcela odkázaná na její pomoc. Ani v této situaci neztratila svůj pověstný smysl pro humor, čehož je důkazem i její druhá kniha – Vysmátá koza aneb Přízrak krásné modelky. Tato kniha obdržela od Obce spisovatelů Cenu Miloslava Švandrlíka pro nejlepší humoristickou knihu vydanou v roce 2015. Zdroj: Databáze knih

Děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.

sobota 19. listopadu 2016

Nepřátelé a milenci

AUTOR: Simona Ahrnstedt
ORIGINÁL: En enda natt (Forum Bokförlag, Švédsko, 2014)
PŘEKLAD: Irena Lysáčková
NAKLADATELSTVÍ: Metafora
ROK: 2016
POČET STRAN: 376
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Důvěra je nejcennější komodita…román o pomstě, intrikách ve světě byznysu a zakázané lásce. Nepřátelé a milenci jsou švédský román skvělé autorky s českými kořeny, jenž se dočkal již mnoha překladů. Zahřeje a rozpálí jako oheň z krbu uprostřed chladné švédské zimy.

Hodnocení
Když se řekne severský autor, většině čtenářů se vybaví nějaký drsný thriller se svérázným detektivem. Simona Ahrnstedt však v tomto ohledu čtenáře zklame. Nepřátelé a milenci nejsou thrillerem ani detektivkou, ale výborným společenským románem. Původně jsem knihu ani číst nechtěla, protože příběhy odehrávající se ve finančním prostředí moc nemusím. Bojím se totiž toho, že se do všeho zamotám tak, že nebudu vědět, kdo je kdo a z příběhu nebudu mít nic.

Avšak tento román předčil moje očekávání. Celý příběh se odehrává v elitě bohatých Švédů, kteří nevědí co s penězi, vlastní hodně nemovitostí, několik aut, patří jim ty a ty firmy. Mezi touto švédskou smetánkou žije Natalia De la Grip. Chytrá, inteligentní, cílevědomá mladá žena, která se ničeho jen tak nezalekne, navíc není žádný rozmazlenec, ale je sympatická a milá. Její rodina patří k bohatým na předních místech ve všech žebříčcích. Bohužel zbytek rodiny není jako ona, zvlášť její otec je nepříjemný a zlý člověk, jehož myšlení zůstalo kdesi hluboko o staletí pozadu. 

Rodina De la Grip vlastní obrovský podnik Investum, gigant v celém Švédsku. Na tento podnik si však dělá zálusk rizikový investor David Hammar. Jeho firma má za úkol neprosperující podniky "převzít a restrukturalizovat. Rozsekat a znovu utříbit. Prodat a profitovat na tom. Právě to uměli lépe než téměř kdokoli jiný - vlastnit a zlepšit." David je podobné povahy jako Natalia. Vypracoval se z ničeho a jeho jediným cílem pro tuto chvíli je zničit převzít Investum a dát ho do pořádku. K tomu však potřebuje někoho, kdo do Investa vidí, ale je nestranný. Tou pravou osobou je Natalia...

Zdá se vám, že jsem toho prozradila hodně? Ani zdaleka ne. Vše, co jsem právě popsala jsou takové tři kapitoly z celkových šedesáti šesti kapitol. Rozhodně se u knihy nudit nebudete, protože se vám dostane krásného příběhu o tom, co dokáže láska, moc, nenávist a pomsta.

Kromě tvrdého byznysu se čtenář dočká i luxusních večírků, krásných šatů, alkoholu a dostatku sexu. Právě této poslední jmenované části knihy se autorka věnuje více než hodně a dokáže tak rozpumpovat krev v žilách příznivkyň červené knihovny. A vězte, že popisu vášnivého milování se dočkáte více než dost.

Čtení knihy se mi opravdu zamlouvalo. Po dlouhé době jsem četla knihu, u které jsem nedýchala a na hrdiny jsem myslela všude, kudy jsem chodila. Jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla. Dostalo se mi v ní mnohem víc, než jsem čekala.

Knihu můžu doporučit všem čtenářům, kteří mají rádi romantiku a příběhy s tajemstvím. Určitě nebudete zklamáni.

Obálky
No, pátrání po dalších obálkách byla docela perná práce, ale nakonec se mi podařilo jich pár najít. Při hledání jsem přišla na to, že příběh pokračuje! Dokonce dvěma dalšími díly. 
    

O autorce
Simona Ahrnstedt vystudovala psychologii a svůj první román vydala v roce 2010. Její knihy se v krátké době staly velmi populárními především mezi švédskými čtenářkami a vycházejí ve vysokých nákladech nejen ve Švédsku, ale i v zahraničí. V současnosti žije v malém domě poblíž Stockholmu, pracuje jako terapeutka, stará se o své dvě děti a siamské kočky. Její největší vášní je však psaní romantických historických románů.

Napsáno pro Metaforu
Knihu můžete zakoupit na stránkách nakladatelství

čtvrtek 17. listopadu 2016

Ztracená náušnička

AUTOR:  Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Lenka Vybíralová
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2016
POČET STRAN: 63
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Co všechno se dělo s náušničkou, když vyklouzla z Natálčina ouška? Jako první ji spatřila straka, a hned si ji odnesla do hnízda. Ale nenechavá stráčata se o blýskavou věc začala prát. A najednou ozdoba padala a padala k zemi… Přečtěte si o neuvěřitelném putování jedné náušničky ve tvaru pomněnky!

Hodnocení
Většina holčiček nosí krásné náušničky. Ale někdy se může stát, že holčička náušničku ztratí a už není k nalezení. To je také náš případ, kdy obě dvě dcery ztratily náušnici a už se nikdy nenašly...Je to škoda, protože ta jedna patřila k rodinnému zlatu - náušnice nosila i dceřina babička, zlato tak patřilo k těm, které se vyrobily ve třicátých letech dvacátého století.

Podobně na tom byla i Natálka. Nosila náušničky, které patřily její prababičce. Náhoda a nepozornost přispěla k tomu, že náušnička z Natálčina ouška spadla na zem. A od této chvíle začala dobrodružná cesta ztracené náušničky.

Příběh jsem měla přečtený během půl hodiny, ale moc se mi líbil. Protože kromě vyprávění o náušničce autorka do knihy zasadila i trochu jiný příběh, příběh Verunky a Jiřího a o šátku, který Verunce uletěl a o rozhodnutí, které jí změní celý život.

Knížka je určená pro malé čtenáře. Text je psaný velkým písmem, mezi řádky je velký prostor a ilustrace na každé stránce. Věty jsou skládány jednoduše, žádná složitá souvětí a těžká slova. Přesně takto má vypadat správné čtení pro prvňáčky.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketěSedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

Napsáno pro Databázi knih

úterý 15. listopadu 2016

Jako v zrcadle, jen v hádance

AUTORJostein Gaarder
ORIGINÁL: I et speil, i en gåte(Aschehoug, 1995, Oslo)
PŘEKLAD: Jarka Vrbová
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2014
POČET STRAN: 136
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:




Anotace
Kniha současného norského autora Josteina Gaardera Jako v zrcadle, jen v hádance je knihou pro přemýšlivé děti; je to napínavé filosofické přemítání plné životní moudrosti napsané formou příběhu, krásného a tajemného zároveň. 

Hodnocení
Kniha Josteina Gaardera mě zaujala díky obálce. Je taková tajuplná až mysteriozní a po přečtení anotace také slibovala zajímavé čtení. Od tohoto autora jsem četla dvě knihy, které se mi hodně zamlouvaly a měla jsem z nich příjemný pocit.

Jako v zrcadle, jen v hádance je pro mě hádankou, u které nevím, jestli se mi kniha líbila nebo ne. Mám z ní rozpačité dojmy. Na jedné straně se mi líbil příběh, ale na druhé straně se mi špatně četly filozofické pasáže a pasáže o Bohu, u kterých jsem měla tendenci řádky přeskakovat.

Jsou Vánoce a malá Cilka je nemocná, což je nejhorší, co může rodič i dítě zažít. Jenže to není jen tak obyčejná chřipka či nachlazení, ale je to více než vážné - Cilka je jen v posteli, ke stromečku ji přenáší tatínek. A tak je Cilka sama a je jí smutno. Svými slzami nakreslí na okno anděla, který se jí zjeví.

Jmenuje se Ariel a spolu s Cilkou vede nekonečné dialogy o životě. O tom, jaké to je být andělem a člověkem, jaké to je mít pět smyslů.  Mluví spolu o Bohu, o tom, že i když je všemocný, ne vždy se mu vše podaří.

Kapitoly jsou hodně dlouhé, moc popisů tu nenajdete, spíše dialogy mezi Arielem a Cilkou. Text doprovází stínované ilustrace od českého ilustrátora Oldřicha Jelena. Jsou moc krásné, ale trochu smutné.

Kniha je určená pro děti ve věku dvanácti let, můj názor je však trochu jiný. Řekla bych, že jsou pro starší děti, protože si nejsem jistá, jestli bych ve dvanácti letech dokázala přemýšlet o Bohu a o životě podobným stylem, jakým je kniha napsána. 

Obálky
    

O autorovi
Jostein Gaarder je norský spisovatel knih převážně pro děti a mládež. Narodil se v učitelské rodině. Jeho otec byl ředitelem střední školy a matka učitelkou. Ve svých knihách provází dějinami filozofie, náboženství, pojednává o základních otázkách lidské existence a nabádá čtenáře k tomu, aby neztráceli schopnost okouzlení ze světa kolem nich. Angažuje se také v politice a ekologii, kterou podporuje prostřednictvím Nadace Sophie.

pondělí 14. listopadu 2016

Jde sem lesem

AUTOR:  Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Eva Chupíková
NAKLADATELSTVÍ: Portál
ROK: 2016
POČET STRAN: 88
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:



Anotace
Toník je obyčejný městský chlapec, který si ze všeho nejraději hraje na tabletu a příroda mu přijde k uzoufání nudná a nebaví ho ani při krátkém výletu: natož, když musí o prázdninách strávit celý měsíc u babičky na vsi. Ale jeden dobrodružný výlet do lesa všechno změní...

Hodnocení
Když jsem před několika lety objevila knihy od Daniely Krolupperové, netušila jsem, že její knihy budu (budeme) mít tolik ráda a budu je cíleně vyhledávat. Ale stalo se a postupně její knihy společně s dětmi čtu. 

Jedna z posledních novinek od této spisovatelky se jmenuje Jde sem lesem. Autorka opět nadpis zrýmovala (stejně jako v předchozích knihách Zákeřné keře, Rybí sliby a Mizící hmyzíci). 

Hlavní postavou je Toník. Toník je městský kluk - ven moc nechodí, raději sedí doma u tabletu a hraje hry a vůbec nechápe, jak to mohli rodiče v dětství bez tabletu vydržet! Vždyť to musela být strašná nuda. O letních prázdninách však tu "nudu" zažil na vlastní kůži - měl strávit celý měsíc u babičky v malé vesničce. Babička chytne v televizi jen pět kanálů, avšak žádný dětský a vůbec nemá internet. Toník se na prázdniny vůbec, ale vůbec netěšil. 

Jednou šli do lesa na borůvky. Babička Toníkovi slíbila upéct borůvkový koláč, ale Toníkovi trhání borůvek vůbec nešlo. Vzteky kopl do bandasky, až se ta troška borůvek vysypala. Ale to neměl dělat, protože lesnímu skřetovi opravdu vadilo, kdy někdo rušil ticho lesa. Toníkovi přichystal do cesty bludný kořen a Toník o něj zakopl. A od té chvíle začalo pro Toníka velké dobrodružství.

Příběhem se to vílami a skřítky jenom hemží. Všechny tyto kouzelné bytosti představují některé léčivé bylinky, děti se tak mohou seznámit se skřítkem z jitrocele či panenkou z levandule. Děti se touto formou naučí poznávat konkrétní bylinky, k čemu se používají či kde rostou. A Toník bude valit oči, jak jsou tyto rostlinky léčivé (dokonce kopřiva, i když tomu Toník nechtěl věřit). Pomalu poznává, že jeho babička je vlastně kouzelnice, když umí z léčivých bylin připravit různé masti, odvary nebo čaje.

Knihu ilustrovala Eva Chupíková. Obrázky jsou moc povedené. Celostránkové ilustrace jsou tajemné a zářivé, což se nám moc líbí. Také se nám líbily i fakta o bylinkách. Byly napsány jednoduše, text doprovází obrázek bylinky a na konci každého příběhu je pro malé čtenáře kvíz, co si o bylince zapamatovali.

Takže za nás knihu doporučujeme. Je zde nejen krásný příběh o hledání cesty k babičce, ale také příběh o léčivé moci a v neposlední řadě také zajímavá pověst o zlém rytíři Bolemilovi a jeho dceři Hátě. Přesně takhle si představuji příběh pro děti jakéhokoliv věku.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketěSedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!