čtvrtek 16. února 2017

Kluk z kostek

AUTOR: Keith Stuart
ORIGINÁL: A Boy Made of Blocks (Sphere, Londýn, 2016)
PŘEKLAD: Johana Eliášová
NAKLADATELSTVÍ: Plus
ROK: 2017
POČET STRAN: 352
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ

Anotace
Alex svou ženu Jody miluje, ale zapomněl, jak jí to dát najevo. Zbožňuje i svého autistického syna, ale ani za mák mu nerozumí. Sam je plný překvapení a svět je pro něj hádanka, kterou bez pomoci nedokáže rozluštit. Až díky hraní Minecraftu pro sebe otec se synem najdou společný prostor, v němž se začnou lépe poznávat a navzájem se chápat. Dokáže se rozpadlá rodina kousek po kousku, kostku po kostce dát znovu dohromady?

Hodnocení
Kniha mě zaujala svou anotací a také tím, že jsem dosud ještě nečetla žádnou knihu, která by se týkala autismu. Rozhodně jsem po přečtení nebyla zklamaná.

Hlavní hrdina Alex je ženatý a má syna. Trochu kusá a obyčejná informace, která by se mohla vztahovat na většinu mužů. Jenže tento muž Alex má problémy, které se týkají nejen vztahu k Jody, ale také k synovi Samovi.

Sam je autista, má svůj vlastní svět, kterému rozumí jen on sám. Všechno musí být tak, jak on chce, jeho každodenní rituály musí být přesně naplánované, nemá rád změny a nečekané situace. Má strach z velkého množství lidí a z hluku. Vyžaduje stoprocentní péči od svých nejbližších. Tato péče připadla na Jody, která se o něj stará čtyřiadvacet hodin denně. Na výchovu a na zvládnutí Samových záchvatů je naprosto sama. Alex se raději věnuje práci a často nebývá doma. Co kdyby se musel o Sama postarat a být s ním sám? Není divu, že Jody došla trpělivost a Alexovi navrhla pauzu. Má se dát dohromady, vyřešit si svou minulost a zjistit, jaké jsou jeho priority. Pak se může vrátit.

Alex mě zpočátku děsně štval tím, že se synovi vyhýbal. Můžu říct, že se ho bál. Bál se, že cokoliv řekne nebo udělá, u něj vyvolá záchvat, který Alex nezvládne. Hledal výmluvy, jak s ním nebýt. Sice Sama evidentně rád má, ale neví, jak se k němu přiblížit, aby mu neublížil. Svou ženu Jody má rád taky, ale během osmi let, kdy se tak nějak společně starali o Sama, jí zapomněl říct, že ji rád má. Mají se rádi oba, pořád je mezi nimi láska, ale už neví, jak se k sobě přiblížit.

Navíc Alexe trápí pocit, že zavinil smrt staršího bratra. Tento pocit ho doprovází celý život a odráží se i na vztahu k Samovi. Je na Alexovi, aby trauma z dětství překonal a konečně se začal Samovi věnovat dřív, než bude úplně pozdě. Díky počítačové hře Minecraft se krůček po krůčku bude otec se synem sbližovat, ale rozhodně to není tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Nevím, jak bych se zachovala já, kdybych měla autistické dítě. Určitě to není jednoduché a člověk musí být neustále ve střehu, snažit se více své dítě vnímat a naslouchat mu, být mu nápomocný opravdu celý den. Nikoho ve svém okolí neznám, kdo by trpěl autismem, takže těžko říct.

Alex byl ve své podstatě dobrý táta, musel na to ovšem postupně přijít. Musel zjistit, že problém nemá Sam, ale on sám.

Autor čerpal ze své zkušenosti. Sám má autistického syna a díky hře Minecraftu se oběma otevřel nový svět. Keith Stuart je totiž novinář, který píše o počítačových hrách. I když poznamenává, že Zac (jeho syn) není Sam, některé zkušenosti do knihy vpasoval. Kniha působí velmi reálně, nepřišlo mi zde nic nepřirozeného (kromě toho, jak se Alex zpočátku choval). Moc se mi čtení líbilo, především to, jak se Alex i Sam postupem děje změnili, jak vyzráli, i když časová linka nebyla moc velká.

Minecraft. Svět, kde platí řád. To Samovi naprosto vyhovovalo. Díky hře se naučil hodně věcí, například nebát se a bojovat. Tuto hru jsem nikdy nehrála a nejspíš ani nebudu, ale díky autorovu barvitému popisu jsem pochopila princip hry. I Alex se hru naučil a spolu se Samem tak vytvořili skvělý tým.

Kniha je vážně dobrá. Tak dobrá, že vlastně na ní nevidím v podstatě nic negativního (už jsem zmiňovala, jak mě Alex štval?). Kniha bude na čestném místě v mé knihovně, protože si to místo zaslouží. Je to citlivě napsaný příběh o hledání sebe sama, o vztazích mezi rodiči a dětmi, ale také o přátelství.

Obálky
    

O autorovi
Keith Stuart pracuje jako novinář pro deník The Guardian, kde píše hlavně o počítačových hrách. V Guardianu se věnuje také hudbě, filmu a médiím a podílí se na tvorbě podcastu Tech Weekly. Žije v anglickém Sommersetu, je ženatý a má dva syny, kterým byla oběma diagnostikována porucha autistického spektra. Kluk z kostek je jeho první román. Překládá se do více než dvaceti jazyků a Keith Stuart v současné době pracuje na své druhé knize.

Napsáno pro Databázi knih

sobota 11. února 2017

Kiko a tulipán

AUTOR: Markéta Pilátová
ILUSTRÁTOR: Daniel Michalík
NAKLADATELSTVÍ: Meander
ROK: 2016
POČET STRAN: 72
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Desetiletá Kiko pochází z Japonska, ale žije na Moravě a ještě k tomu na zámku. Jenže – už se zase musí stěhovat! Tentokrát z Kroměřížského zámku na zámek ve Velkých Losinách, kde její tatínek restauruje další tajemnou knihu. Kiko má ale něco jako nemoc – působí na ni měsíc a ona v noci putuje zámkem… Náměsíčná Kiko se v zámecké zahradě setkává s oživlými kamennými trpaslíky, moudrou Archivářkou, ale svými mimořádnými schopnostmi zaujme také zlého kouzelníka

Hodnocení
Markéta Pilátová je nejen autorkou pro dospělé čtenáře, ale i pro děti. Jednou z knih pro malé čtenáře je i japonská holčička Kiko, se kterou jsme se mohli seznámit již v příběhu Kiko a tajemství papírového motýla. Děj se odehrává na kroměřížském zámku a byl opravdu skvěle napsaný. Nejnovější kniha pro děti kroměřížské rodačky se tentokrát odehrává ve Velkých Losinách, taktéž na zámku, který je opředený velkým tajemstvím a strašidelným příběhem.

Tentokrát Kiko na zámku při svém bloudění potkává oživlé trpaslíky z kamene a hlavně se seznamuje s krásnou a smutnou Archivářkou, kterou ve věži zamkl zlý kouzelník. Zlý kouzelník touží po všech kouzlech světa, aby se stal nejmocnějším ze všech kouzelníků. Zuby si brousí i na naši malou Kiko, která umí kouzlit s origami. Když skládá, čas se zastavuje. A to přesně kouzelník potřebuje. Najde Kiko dost odvahy k tomu, aby se kouzelníkovi postavila?

Na rozdíl od předchozí knihy je tento díl mnohem temnější a strašidelnější. Je určen pro starší děti, autorka se tak mohla uchýlit k tomu, aby popsala zlé praktiky kouzelníka. 

Kapitoly jsou hodně dlouhé, obrázků také ubylo. Za to jsou ale krásně ilustrované. Daniel Michalík již ilustroval první knihu o Kiko a už tehdy se mi jeho obrázky moc líbily. Ilustrace jsou opravdu povedené.

Příběh zlého kouzelníka a Archivářky se mi moc líbil, byl o moci, chamtivosti, byl však také o lásce k bylinkám a k lidem. 

Druhý díl o holčičce Kiko můžu opět doporučit všem čtenářům. 


O autorce
Markéta Pilátová žije v Bataypora (Baťova dobrá voda) v Brazílii, kde učí nejen češtinu, ale také naslouchá příběhům krajanů, pořádá kuchařské workshopy, chodí na tréninky folklorního kroužku a píše o krajanech v reportážích pro týdeník Respekt. Také začala učit na třech brazilských základních školách češtinu a protože je v lednu a únoru v Brazílii léto a děti mají prázdniny, tráví dva měsíce volna v České republice. Na svém autorském kontě má řadu knih pro děti i dospělé čtenáře. Za ty dětské zmiňuji např. příběhy o Víle Vivivíle, příběh o Jurovi či o holčičce Kiko. Pro dospělé čtenáře napsala knihy Má nejmilejší knihaŽluté oči vedou domů a Tsunami blues.

čtvrtek 9. února 2017

Klub milovníků knih - Knižní novinky 2016

Zdroj: KFBZ
Knihovnice Petra a Jessica z Krajské knihovny Františka Bartoše ve Zlíně založily Klub milovníků knih. První setkání se uskutečnilo 8. února 2017 ve studovně KFBZ. Kolem páté hodiny se studovna začala plnit ženami a dívkami, které mají ke knihám blízko. Byly to jak místní knihovnice, tak také i prodavačky v knihkupectví, tak také i ženy, které rády čtou.

A co si nás pro nás holky připravily? Prezentace se týkala knih, které vyšly v roce 2016. Představily knihy, které samy přečetly - ať už to byly detektivky, společenské a historické romány či romány pro ženy. 

Holky pro začátek zvolily široké téma, o kterém se dá hodně povídat. Zaujalo mě několik knih, které bych si ráda přečetla. O některých knihách jsem slyšela poprvé. Například Kulka, Spálená obloha, Její život v očích panenky nebo Kam se poděla Elizabeth a další a další. Zpočátku jsem si knihy zapisovala, ale nakonec jsem přestala.

Líbilo se mi, že se o knihách diskutovalo, do placu se dávaly další a další přečtené knihy. A nebyly to jen knihy z loňského roku, ale i staršího vydání. Já jsem velký introvert a trémista a diskutovat ve velké skupině na nějaké téma je pro mě naprosto nemožné. Ale tady jsem se zapojila. Mluvilo se o knížkách a chtěla jsem taky dát nějaké tipy na čtení. Možná to moje povídání bylo trošku zmatené a možná jsem knihy nepředstavila tak, aby přítomné dámy zaujaly. 

Hodina a půl uplynula šíleným tempem, nestačilo se říct úplně všechno a určitě by se ještě povídalo dál a dál.

Nicméně další setkání proběhne 14. března v 17:00. Téma na příště zní Knižní předlohy k filmům. Mám v zásobě několik knih, které jsem četla a byly zfilmovány, tak doufám, že i příště se do diskuze zapojím.

úterý 7. února 2017

Deník fejsbukové matky pokračuje...

AUTOR: Lucie Nachtigallová
NAKLADATELSTVÍ: Omega
ROK: 2017
POČET STRAN: 208
ZDROJ: vlastní


HODNOCENÍ:




Anotace
Specifický smysl pro humor, sebeironie a další stovky vtipných příběhů mámy od tří dětí, kterou jste mohli poznat už v prvním díle Deníku fejsbukové matky, tlačí na naši bránici snad s ještě větší silou než předtím. Peripetie, které rodiče, dvojčata Viki a Fandu, jejich malou sestru Bětku a domácí zvěřinec denně potkávají, tentokráte zahrnují statusy z let 2012 – 2014. Jak to dopadne, když se přetížená matka rozhodne ještě kromě plození, rození, kojení a výchovy dětí podnikat? Věřte, že se budete smát od první do poslední stránky.

Hodnocení
Že neznáte fejsbukovou matku? To je ale velká chyba, protože byste ji znát měli. Už jen z toho důvodu, že je to žena, která zvládá rodinu a práci. Že podobnou mámu znáte ve svém okolí? I to je možné, většina žen toho zvládá opravdu hodně - děti, manžela, domácnost, práci a další nečekané věci.

Tato matka vám však ukáže, že se dají každodenní záležitosti popsat humorně a s nadhledem. Je jasné, že vždycky všechno není tak růžové a příjemné, jak Lucie popisuje, někdy člověk skončí i v nemocnici na kapačkách, když si na sebe vezme spoustu práce a ani si moc neodpočine.

Lucie má můj obdiv. Ale to už jsem psala v předchozím článku na první díl Fejsbukové matky. Ke všemu tomu, co Lucie měla, přibylo i podnikání - výlety s tajenkou a pořádání pohádkových lesů. Kde na to bere tu energii? Kde se dá trocha té energie sehnat? 

Knihu můžete začít číst od prostředka nebo od konce a nic vám neuteče. Statusy na sebe nenavazují, takže buďte bez obav, že něco propásnete. Kniha je doprovázena fotografiemi, ať už dětí, zvířectva či momentek jen tak. S Lucií a její rodinou čtenář stráví tři roky (2012 - 2014), občas ve statusech zmíní události, která se staly nejen ve světě, ale i u nás.

Na závěr knihy pro vás Lucie připravila několik bonusů. Jaké? To už si musíte najít sami.

Když porovnám obě knihy, řekla bych, že jsou stejně vtipné, ironické, ale i vážné. Z většiny statusů, i když se Lucie občas zlobí na děti i manžela, je cítit láska a štěstí, že jsou šťastná rodina a to dělá hodně.

Pokud se chcete zasmát a odpočinout si, jsou statusy Lucie Nachtigallové určené přímo pro vás. A já jsem ráda, že jsem si je mohla přečíst.

O autorce
Lucie Nachtigallová (1977), absolventka Fakulty sociálních věd UK, přispívala do tištěných médií jako novinářka už od šestnácti let. Postupně zastávala post produkční, dramaturgyně a šéfredaktorky pro řadu českých deníků, časopisů a televizí. Mnoho let žila a pracovala ve Velké Británii, Španělsku a Itálii. Mimo jiné natáčela pro americkou televizní společnost CNBC dokumentární sérii The Players o nejbohatších podnikatelích světa. Je spolumajitelkou firmy Velká dobrodružství. Zdroj: nakladatelství Omega

Napsáno pro nakladatelství Omega.
Knihu můžete zakoupit v knihkupectvích Knihy Dobrovský.

středa 1. února 2017

Příběhy o Bubáčkovi

  cc

AUTOR:  Daniela Krolupperová
ILUSTRÁTOR: Lucie Dvořáková
NAKLADATELSTVÍ: Albatros
ROK: 2011, 2013, 2016
POČET STRAN: 64, 64, 71
ZDROJ: knihovna
HODNOCENÍ:



Hodnocení
Lukášek je malý chlapec, kterému maminka před spaním čte pohádky. Jednoho dne však zjistili, že všechny knížky o strašidlech mají přečtené. Co teď? Protože je maminka šikovná, vymyslí si krásnou pohádku o strašidlu jménem Bubáček. Tatínek je taky šikovný a Lukáškovi Bubáčka nakreslí na kousek papíru. Bubáček z papíru však ožije a s Lukáškem se skamarádí. Zažijí spolu velká dobrodružství. V prvním díle se Bubáček ztratí v lese. Ve druhém díle se budou Bubáčkovi ztrácet kola, které krade skřítek Myšošlap na popud zlého čaroděje. Ve třetím díle zůstane Bubáček s Myšošlapem sám doma a budou bojovat proti Bubákovi, který by je chtěl naučit strašit.

Všechny tři knihy najednou jsem si vypůjčila z knihovny a za sebe můžu říct, že to bylo krásné čtení. Napínavé, dobrodružné, svižné a čtivé. Všechny tři příběhy jsou o přátelství, o odvaze a také o dobru, které vítězí nad zlem.

Věty v příbězích jsou jednoduché a krátké, což ocení malí čtenáři, kteří se teprve učí číst. Když zhodnotím, který příběh se mi nejvíce líbil, asi ten druhý o tom, jak se Bubáček skamarádil s Myšošlapem. Bylo to napínavé, až se dech tajil.

Menší výtku mám k poslednímu příběhu. I když byl dobře napsaný, trochu mi nesedl začátek knihy. Kdybych nečetla předchozí dva díly, těžko bych věděla, kdo je Bubáček a kdo Myšošlap a jak se v knize objevili. Přesto však všechny tři knihy jsou krásné a skvěle se mi četly. Co víc dodat? Přečtete si příběhy sami se svými dětmi a povídejte si o nich.

Co se mi líbilo, byla hranice mezi skutečným světem (Lukášek) a světem, kde ožívají kreslené postavičky. Kdo má velkou fantazii, bude nadšený.

O autorce
Daniela Krolupperová je překladatelka, novinářka a spisovatelka. Píše především pro děti a její knihy mají i poučení: Draka je lepší pozdravit aneb O etiketěSedmilhář Josífek nebo Já se nechtěl stěhovat!

pondělí 30. ledna 2017

Rok zázraků

AUTOR: Sarah Winman
ORIGINÁL: A Year of Marvellous Ways (Tinder Press, Londýn, 2015)
PŘEKLAD: Petra Jelínková
NAKLADATELSTVÍ: Beta
ROK: 2016
POČET STRAN: 326
ZDROJ: knihovna


HODNOCENÍ

Anotace
Téměř devadesátiletá Marvellous žije samotářsky v malebné přírodě Cornwallu. Jednoho dne se u ní objeví zubožený voják... Mladík hluboce poznamenaný válkou i smrtí dávné lásky a prazvláštní stařenka se sblíží a vznikne mezi nimi pouto. Díky Marvellous a jejímu podmanivému vyprávění dokáže Drake opět žasnout nad obyčejnými i neobyčejnými okamžiky života a nachází v sobě sílu jít dál. A zrovna tak přínosné je jejich přátelství i pro ni – teprve díky Drakeovi může Marvellous uzavřít některé kapitoly ze své minulosti. 

Hodnocení
Kniha mě zaujala svou anotací natolik, že jsem si ji chtěla přečíst. Bohužel kniha nesplnila má očekávání. Byl to jeden z dalších románů, které neurazí ani nenadchnou. Jakmile zavřete knihu, už nevíte, o čem byla.

Příběh se odehrává v roce 1947, krátce po válce, kdy jsou rány ještě čerstvé a bolavé a lidé se jen pomalu vzpamatovávají z válečných hrůz. V Cornwallu však jakoby se zastavil čas. V této odlehlé a opuštěné krajině žije Marvellous. Je jí osmdesát devět let a ve svém životě zažila spoustu věcí. Musela překonat nechuť a snad i strach obyvatel zátoky vůči ní. V mládí byla léčitelkou, sbírala byliny, pomáhala rodit děti a také mívala sny a předtuchy, které se vždy splnily. Měla několik velkých lásek - nejprve to byl strážce majáku, pak Jimmy a nakonec jeho bratr Jack. Snad největší a nejdelší láskou byl Jack, muž, který měl však toulavé boty, ale k Marvellous se vždy vracel.

Drake si prožil druhou světovou válku se vším všudy. Před koncem války však dezertoval a na cestě domů se zastavil v jednom lazaretu. Tam ho umírající mladý voják poprosil, zda by neodevzdal dopis otci, který bydlí v Cornwallu. Drake mu tuto službu splní, sice ne až tak moc rád, ale svědomí mu nedá, aby dopis zahodil.

A tak se stalo, že se Drakeova cesta protkla s Marvellousinou cestou. Každý z nich si nese své břímě života. Marvellous učí Drakea, jak být znovu šťastný a Drake zase způsobil to, že Marvellous na konci svého života není sama. Spolu si povídají o svém životě, o tom, co je v životě potkalo, co je trápilo.

Před půlkou knihy už víte, jaká bude zápletka a jak to skončí. Bylo to až moc průhledné a nějak moc jednoduché. Navzdory krásné obálce mě tentokrát děj nezaujal. Sice ano, dokázala jsem si dost dobře představit prostředí, ve kterém se příběh odehrává, ale přišlo mi, že je všechno až moc ponuré a smutné. Čekala jsem více psychologie postav, více vzpomínek na válku. Je to spíše poetický příběh, kdy všechno plyne pozvolna a až tak moc věcí se v knize nestane.

Ač mi kniha nesedla, je docela pravděpodobné, že kniha sedne někomu jinému, někomu, kdo bude naladěn na tu správnou vlnu atmosféry příběhu. 

Obálky
Tentokrát mám pro vás jen jednu obálku. Všechny další obálky na Goodreads jsou jak přes kopírák, jen tato je trochu jiná.


O autorce
Sarah Wnman vyrůstala v anglickém Essexu a nyní žije v Londýně. Vystudovala herectví, jemuž se věnovala v divadle, filmu i televizi. V roce 2011 vydala pozoruhodnou prvotinu Když byl Bůh králík, která se stala mezinárodním bestsellerem a získala řadu cen. Autorka má originální styl vyznačující se osobitým poetickým jazykem, magickými prvky i humorem. Zdroj: Beta

pondělí 23. ledna 2017

Kolibřík

AUTOR: Kati Hiekkapelto
ORIGINÁL: Kolibri (Otava, Helsinki, 2013)
PŘEKLAD: Linda Dejdarová
NAKLADATELSTVÍ: Host
ROK: 2016
POČET STRAN: 416
ZDROJ: vlastní

HODNOCENÍ



Anotace
Napínavý začátek nové detektivní série posílá Annu Feketeovou do ledové Arktidy, aby se zabývala palčivými problémy přistěhovalectví. Maďarka původem, Jugoslávka místem narození. Někdejší uprchlice Anna Feketeová začala svou kariéru vyšetřovatelky v severofinském přímořském městečku. Ačkoli se již zcela integrovala ve své nové domovině, cítí se jako imigrant a cizinec — a to hlavně sama pro sebe. Navíc jejím kolegou je muž ve středních letech, který se netají svou xenofobií.

Hodnocení
Když se na knižním trhu objevila novinka finské spisovatelky Kati Hiekkapelto s jednoduchým názvem Kolibřík, věděla jsem, že bych si ji ráda přečetla. Kniha rozhodně není žádné tintítko, má přes 400 stránek. Po přečtení jsem lehce zklamaná, chtěla jsem napětí, místo toho jsem četla román, který mě až tak moc neoslovil.

Hlavní postavou je Anna Fekete, Maďarka ze Srbska, která od devíti let žije ve Finsku. O téměř pětadvacet let později získala místo u policie u vyšetřování závažných zločinů. Kolektiv je různorodý, vesměs přátelský. Jediný, kdo k ní cítí velké nepřátelství, je Esko. Esko je alkoholik a rasista. Tato kombinace z něj dělá protivného chlapa, se kterým je velký problém vydržet v jedné místnosti. Anna je však fajn ženská, která si na zádech nese břímě v podobě bratra, který se do finské společnosti, i po tolika letech, těžko aklimatizoval.

Hned první den nástupu v novém zaměstnání dostane Anna případ dívky, kterou někdo na běžecké dráze prostřílel skrz na skrz brokovnicí. O několik dní později byl na jiné dráze nalezen mrtvý muž, vrah opět použil brokovnici. Jediným společným vodítkem je aztécký medailonek, který byl v kapsách obou obětí.

Další případ, který Anně nedá spát (a to doslova) je rodina dívky Bihar. Jsou přistěhovalí Kurdové a rodina dodržuje kurdské tradice. Bihar to má v rodině obtížné, a tak zavolá na tísňovou linku. Výslechy celé rodiny nikam nevedou, všichni si stojí na tvrzení, že Bihar zavolala na linku v době, kdy byla náměsíčná. Jenže Anna jim nevěří a má podezření na to, že čest rodiny je natolik důležitá, že by byli ochotní i zabít.

To jsou dva případy, které se budou v knize prolínat a Anna se s celým týmem bude chtít dopátrat pravdy.

Členové vyšetřovacího týmu jsou jenom lidé a autorka čtenáři předestře i jejich soukromé životy. Finské podzimní prostředí udělá svoje a vy si při čtení budete představovat tmu, chlad i deprese, která dopadá na lidi v tomto ročním období.

Téma přistěhovalectví a imigrace je vcelku aktuální otázka, která hýbe celým světem. Autorka zde vylíčila dva světy - ten, který představuje Anna (běžné začlenění se do společnosti) a pak svět, kdy se člověk odmítá či nechce přizpůsobit prostředí, ve kterém žije, ať už z principu nebo z důvodu tradic a vlastního přesvědčení.

Kniha byla dobře napsaná, při čtení jsem se nenudila, autorka dokázala čtenáře vtáhnout do děje. Přesto mi však chybělo napětí, které by mě drželo u knihy od začátku do konce. Co mě také trochu zamrzelo, byl Biharin příběh, určitě by si zasloužil více pozornosti.

Nejspíš budu jedna z mála, kdo nebude na knihu skládat až tak oslavné sonety. Většině lidem se bude kniha líbit a já tomu věřím, protože je opravdu čtivá a má zajímavý příběh. Knihu určitě ocení více ti, kteří milují severské autory a atmosféru temných končin.

Obálky
    

O autorce
Kati Hiekkapelto je speciální pedagožka. Se svými dětmi a početným zvěřincem žije na staré farmě na ostrově v severním Finsku. Učila cizince a pobývala v oblasti Srbska se silnou maďarskou menšinou. Její debut Kolibřík (2013) se dostal do užší nominace na Petrona Award udělovanou překladům severské detektivní literatury ve Velké Británii. Druhý díl Suojattomat (Zranitelní, 2014) získal cenu za nejlepší finský detektivní román roku a ve Finsku se stal jednou z nejprodávanějších knih roku 2014. Zdroj: Host

Knihu můžete zakoupit v e-shopu knihkupectví nakladatelství
Děkuji knihkupectví Knihcentrum za poskytnutí recenzního výtisku.